Pozměňovací návrhy přijaté EP_pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 13. února 2019 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění

Řádný legislativní postup: první čtení

 

Další postup:

První čtení legislativního návrhu v Radě

 

Shrnutí:

Dne 24. 5. 2018 publikovala Evropská komise návrh nového znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, kterým, vedle dalších změn, má dojít také k začlenění definice pojmu „provoz vozidla“ do směrnice, a to v návaznosti na předchozí rozhodovací činnost Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“). Tzv. směrnice o pojištění motorových vozidel, jak je směrnice také nazývána, zjednodušeně řečeno zajišťuje, že pojištění vozidla v jednom z členských států EU kryje i škody vzniklé na území jiných členských států.

Podle čl. 3 směrnice přijme každý členský stát veškerá vhodná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, je kryta pojištěním. Členské státy doposud vykládaly znění čl. 3 směrnice různě, kdy např. se pojištění nevztahovalo na všechna motorová vozidla použitá ve všech prostorách a pro všechny účely. Zejména některé členské státy nevyžadovaly povinné pojištění pro určitý typ vozidel mimo běžný provoz.

V čl. 5 směrnice jsou dále stanoveny výjimky z povinnosti pojištění vozidel, kdy se členský stát může od čl. 3 směrnice odchýlit, pokud jde o určité fyzické či právnické osoby, příp. pokud jde o určité typy vozidel.

Ve směrnici však doposud chyběla definice pojmu „provoz vozidel“ a z tohoto důvodu vznikaly pochybnosti, na jakou činnost vozidel se pojištění vztahuje.

 

Změny v oblasti působnosti směrnice se tak týkají zejména:

  • náhrady škody poškozeným v důsledku dopravních nehod v případě insolventního pojistitele,
  • povinné minimální částky (sjednocení minimálních limitů) pojistného plnění v rámci všech členských států,
  • kontroly pojištění odpovědnosti vozidel z jejich provozu prováděné členskými státy (zjišťování vozidel bez pojištění),
  • použití potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění pojistníků,

 

  • Provoz vozidla

Evropská komise tak reaguje na rozsudky SDEU, zejména rozsudky ve věcech Vnuk, Andrade a Torreiro. V nich SDEU vyložil článek 3 směrnice vymezující rozsah povinného pojištění odpovědnosti. Vyplývá z nich, že se toto pojištění vztahuje na veškeré činnosti odpovídající „obvyklé funkci“ vozidla bez ohledu na místo, kde je vozidlo provozováno, přitom obvyklou funkcí je „obvyklý provoz vozidla jako dopravního prostředku“ bez ohledu na terén, na kterém je provozováno vyjma nehod, kdy bylo vozidlo používáno výlučně jako zdroj pracovní síly. V zájmu zajištění právní jistoty a srozumitelnosti se má uvedená judikatura SDEU zakotvit do právních předpisů EU a tím také zajistit jednotné provedení judikatury SDEU ve vnitrostátním právu.

Výsledkem je tak návrh doplnění do článku 1 směrnice pojmu „provoz vozidla“ jako „jakékoli použití takového vozidla, obvykle určeného k tomu, aby sloužilo jako dopravní prostředek, které odpovídá jeho obvyklé funkci, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je motorové vozidlo provozováno, a na to, zda vozidlo stojí, nebo je v pohybu“.

Zde by ale mohly nastat problémy u vozidel, pro která je typické jejich dvojí použití, např. traktor, který může sloužit jako dopravní prostředek i jako zdroj pracovní síly. Proto byla tato definice zpřesněna pozměňovacím návrhem tak, aby se provoz vozidla pro účely daného pojištění vztahoval pouze na případy, kdy ke škodě došlo v souvislosti s provozem vozidla jako dopravního prostředku a zní: „provozem vozidla“ jakékoli použití takového vozidla v provozu, které je v době nehody v souladu s funkcí vozidla jakožto dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je motorové vozidlo provozováno, a na to, zda vozidlo stojí, nebo je v pohybu“.

 

  • Pojem „vozidlo“

Problémy vyvolávají především nové typy lehkých elektrických vozidel jako elektrokola, elektrické skútry, segwaye atp. Motorová měrnice v článku 5 sice členským státům umožňuje osvobodit některá vozidla od povinnosti pojištění odpovědnosti, avšak za předpokladu, že osoby poškozené provozem těchto vozidel budou odškodněny vnitrostátním orgánem pověřeným odškodňováním osob poškozených nezjištěným vozidlem nebo nepojištěným provozem vozidla (garanční fond).

Tyto typy vozidel nepodléhají registraci, což v podstatě vylučuje kontrolovatelnost jejich vlastníků, zda plní zákonem stanovené povinnosti pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Pokud budou spadat pod pojem vozidla podle motorové směrnice, bude muset být úhradou škod způsobených jejich provozem zatížen garanční fond, což by znamenalo problém, neboť by došlo k nerovnosti mezi vlastníky vozidel, neboť ti s povinným pojištěním odpovědnosti by z jimi hrazeného pojistného financovali garanční fond na úkor těch, kterým by taková povinnost nebyla dána.

Řešení tak spočívá v úpravě pojmu vozidla ve Směrnici tak, že se doplní, že se jedná o motorové vozidlo, které má běžně sloužit jako dopravní prostředek, a současně se z tohoto pojmu vyloučí některé typy vozidel obdobně jako v článku 2 nařízení 168/2013 /EU, např. elektrokola, samovyvažovací dopravní prostředky (např. segway), vozidla určená výhradně k použití osobami se zdravotním postižením, vozidla určená výlučně k ovládání pěšími osobami, vozidla určená k soutěžním závodům (povinným pojištěním by byl zatížen jejich provozovatel).

Evropský parlament v této souvislosti navrhuje doplnění článku 2 směrnice tak, aby se vztahovala pouze na vozidla, jež spadají do působnosti nařízení (EU) 2018/858, (EU) č. 167/2013 a (EU) č. 168/2013, tedy na vozidla, u kterých je schvalována technická způsobilost s výjimkou vozidel výhradně určených ke sportovní činnosti. Současně se navrhuje doplnění článku 3 směrnice, který stanoví, že členské státy zajistí, aby v případě, kdy vozidlo musí být povinně pojištěno, bylo pojištění rovněž platné a vztahovalo se na strany poškozené při nehodách, k nimž dojde v době, kdy je vozidlo v provozu a není používáno v souladu se svou primární funkcí a dále, k nimž dojde mimo používání vozidla při provozu.

 

  • Insolvence pojistitele

Ani nově navrhované doplnění povinnosti orgánů pro odškodnění v případě škod způsobených nepojištěnými nebo nezjištěnými provozy vozidel odškodňovat případy, kdy pojistitel, který pojistil odpovědnost za škodu z provozu motorového vozidla, je insolventní, není pro ČR novinkou.

Z hlediska stanovení odpovědnosti za odškodnění, pracuje návrh směrnice s prvotní odpovědností, která by měla být na straně členského státu bydliště nebo sídla poškozeného, a konečnou odpovědností, kterou by měl nést členský státu, ve kterém má insolventní pojistitel sídlo, tedy stát, který pojistiteli udělil povolení k činnosti.

I přes některé námitky se však jako nejvhodnější řešení jeví odškodnění na straně garančního systému členského státu místa bydliště, resp. sídla, poškozeného. Toto řešení je pro poškozeného z hlediska komunikace, nákladů a časové náročnosti vyřízení nejvhodnější. Tento garanční fond pak bude nárokovat vyplacenou částku na garančním fondu členského státu sídla pojistitele v insolvenci. Se shora uvedeným tak nutně souvisí potřeba nalézt řešení placení příspěvku pojistitele. Směrnice by tak měla zavést povinnost pojistitelů platit zvláštní příspěvek do garančního systému členského státu sídla pojistitele, který by měl být použit pro tvorbu GF pro odškodnění poškozených v případě insolvence pojistitele.

Bude tak nezbytné odlišit povinnost platit příspěvek do Garančního fondu podle čl. 10 motorové směrnice od příspěvku podle navrhovaného čl. 10a motorové směrnice. Tím by nebyla dotčena možnost členského státu vytvářet jeden, vnitřně členěný garanční fond. Současně by ale směrnice ve svém stávajícím znění neměla připustit, aby členské státy zatížily pojistitele příspěvky do garančního fondu až po vzniku úpadku pojišťovny.

 

  • Minimální limity pojistného plnění

Novela směrnice sjednocuje minimální limity. U škod na zdraví je minimální limit stanoven ve výši 6 070 000 EUR na každou pojistnou událost bez ohledu na počet poškozených stran, nebo 1 220 000 EUR na každou poškozenou stranu. U věcných škod je tento limit stanoven ve výši 1 220 000 EUR na každou dopravní nehodu, bez ohledu na počet poškozených stran. Pro ČR tento návrh neznamená žádnou změnu, protože uvedené limity splňuje, ale může to vést s ohledem na výsledky škodného průběhu ke zvýšení současných limitů ve výši 35 mil. Kč na 45 – 50 mil. Kč. Z hlediska souhrnného limitu pro škody na zdraví nebo usmrcením bez ohledu na počet poškozených by sice jeho zavedením byla pokryta většina škod, ale mohl by být nedostatečný v případě škody s vyšším počtem poškozených (př. srážka s vlakem). O zavedení jednotného limitu pro všechny poškozené na zdraví nebo usmrcením se tak neuvažuje.

 

  • Provoz vozidel bez pojištění odpovědnosti

Na jednu stranu motorová směrnice v článku 3 ukládá členským státům přijmout „veškerá vhodná opatření, aby zajistily, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, je kryta pojištěním“, zároveň ale článek 4 motorové směrnice zakazuje veškeré soustavné kontroly pojištění vozidel, která mají obvyklé stanoviště v jiném členském státě.

Novela motorové směrnice má umožnit takový typ kontroly, která nebude diskriminační a nebude vyžadovat zastavení vozidla. Řešení spočívá v užití pokročilých technologií umožňujících automatické rozpoznání poznávacích značek, což představuje diskrétní kontroly pojištění vozidel, aniž by bylo třeba je zastavovat, tedy bez zasahování do volného pohybu vozidel (a nepřímo volnému pohybu osob) v rámci vnitřního trhu.

To vyžaduje řádně fungující evidenci pojištění odpovědnosti, zejména rychlou výměnu informací o vzniku a zániku pojištění mezi pojišťovnami a kontrolními orgány, a to jak na národní úrovni, tak i mezi členskými státy. Pojišťovny se tak budou muset přizpůsobit této formě on-line výměny. Určité potíže mohou nastat i díky nejednotnému rozsahu vozidel podléhajících registraci v jednotlivých členských státech. Evropský parlament proto navrhuje doplnění článku 4, kterým se má zpřesnit výměna dat mezi členskými státy s využitím stávajícího systému EUCARIS (Evropský informační systém vozidel a řidičských oprávnění), kde by se nediskriminačním způsobem v rámci EU vyměňovala data o kontrolovaných vozidlech, jeho vlastníkovi, provozovateli a o tom, zda vozidlo spadá pod povinnost mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Současně se navrhuje zpřesnění doby, po kterou mohou být osobní údaje uchovávány, potažmo v jakých případech mají být okamžitě smazány.

 

  • Přechod k jinému pojistiteli – uznávání potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění pojistníků

Evropská komise dále navrhuje usnadnit pojistníkům přechod k novému pojistiteli, zejména jde-li o pojistitele z jiného členského státu. Za účelem snadné ověřitelnosti škodního průběhu předchozích pojištění pojistníků a následnému uznání takového škodního průběhu předchozích pojištění při uzavření nového pojištění má tak v rámci EU dojít ke sjednocení obsahu a formátu potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění. Návrh směrnice ale přímo neobsahuje povinnost pojistitelů k takovým potvrzením přihlížet při výpočtu výše pojistného. Má být zakázáno diskriminační zacházení s pojistníky nebo účtování příplatků k pojistnému kvůli jejich státní příslušnosti nebo pouze na základě toho, ve kterém členském státě měli předcházející bydliště. Členské státy mají zajistit, aby pojistitelé zveřejňovali svoji strategii ve vztahu k výpočtu pojistného, pokud při něm využívají potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění. Pojistitelé by měly považovat potvrzení z jiného členského státu za rovnocenné domácímu potvrzení. Na odpovědnosti pojistitele i nadále zůstává stanovit odpovídající výši pojistného a určit si systém slev a přirážek k pojistnému (bonus/malus). Tato změna, bude-li přijata, by neměla mít zásadní dopad na právní úpravu v ČR, neboť povinnost pojišťoven zohlednit předchozí škodný průběh pojistníka je již stanovena v § 3b odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., přičemž povinnost pojistitele vystavit daný doklad je obsahem § 13 odst. 1 písm. b) a jeho obsah určuje § 3 vyhlášky č. 205/1999 Sb.

 

  • Další návrhy Evropského parlamentu na rozšíření novely motorové směrnice
  • Škoda způsobena jízdní soupravou tvořenou tažným a přípojným vozidlem:

Návrh nového článku 15a má řešit případy, kdy je škoda způsobena jízdní soupravou tvořenou tažným a přípojným vozidlem a kdy nelze identifikovat tažné vozidlo či jeho řidiče. Byla – li současně vyloučena samostatná odpovědnost třetí strany, poskytne poškozené straně náhradu škody pojišťovna, která pojistila přívěs. Nová právní úprava má tak umožnit přímý nárok poškozeného po pojistiteli návěsu, s následným právem regresu. Pokud by šlo o rozdílného pojistitele tažného a taženého vozidla, pojistitelé by se pak mezi sebou vypořádali s ohledem na okolnosti vzniku škody.

 

  • Užití motorového vozidla jako zbraně:

Evropský parlament dále navrhuje doplnění článku 10 směrnice, který by měl rozšířit plnění z garančního fondu o případy, kdy bylo vozidlo, jehož provozem byla způsobena škoda, použito ke spáchání trestného nebo teroristického činu. Toto rozšíření by ale znamenalo výrazný dopad do sazeb pojistného, neboť krytí takto způsobených škod vyžaduje znatelné navýšení garančního fondu. Navíc o této problematice již pojednává zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.

 

  • Nástroj pro porovnání cen:

Návrh nového článku 16a má podle Evropského parlamentu uložit členským státům povinnost zajistit, že spotřebitelé budou mít bezplatný přístup alespoň k jednomu nezávislému srovnávacímu nástroji, který jim umožní porovnat a vyhodnotit obecné ceny a sazby mezi poskytovateli povinného pojištění podle článku 3 směrnice na základě informací poskytnutých spotřebiteli. Takový srovnávač by ale musel být zřízen zákonem s povinností všech pojišťoven sdělovat mu veškerá relevantní data. Otázkou zůstává, jaký subjekt by takové srovnání poskytoval, neboť pro daný účel nelze využít např. Českou kancelář pojistitelů, neboť ta nesplňuje podmínku nezávislosti na pojišťovnách.

 

  • Přístup ke zprávám o nehodách:

Návrh nového článku 18a má zajistit, aby poškozené strany měly právo včasně od příslušných orgánů (Policie) obdržet kopii zprávy o nehodě a to s cílem umožnit poškozenému co nejdříve požádat o náhradu škody. I když tato změna by neměla v případě jejího přijetí zásadní dopad do tuzemské právní úpravy, která již obdobné ustanovení obsahuje v § 9 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., nelze podle odstavce 6 podmiňovat ukončení šetření pojistné události pojišťovnou ukončením šetření prováděné policií.  S navrhovanou změnou lze tak souhlasit za předpokladu, že text bude doplněn ustanovením o zákazu podmiňovat plnění pojišťovny ukončením šetření dopravní nehody prováděné správním orgánem. 

 

  • Odškodnění – jediná správní jednotka:

Návrh nového článku 26a má členský státům stanovit povinnost, aby orgány pro odškodnění podle článků 10, 10a a 24 byly spravovány jako jediná správní jednotka pokrývající všechny funkce různých orgánů pro odškodnění. Tato změna nemá dopad do tuzemské právní úpravy, neboť garanční fond, ze kterého je poskytováno odškodnění, spravuje Česká kancelář pojistitelů.

 

 

 

  • Promlčecí lhůta:

Návrhy nových článků 26b až 26d se týkají minimální délky promlčecí lhůty pro právo na odškodnění z pojištění odpovědnosti, která nesmí být kratší než 4 roky, přerušení běhu promlčecí lhůty a stanovení dodatečné šestiměsíční lhůty v případě, kdy od přerušení běhu promlčecí lhůty do jejího ukončení je doba kratší než 6 měsíců, a počítání času týkajícího se uvedených lhůt. Pro ČR se nejedná o změnu s dopadem do právní úpravy, neboť počítání času, promlčení a běh promlčecí lhůty upravuje § 605 až 653 občanského zákoníku.

 

Nově navrhované články 28b až 28c ze strany Evropského parlamentu se týkají činnosti Komise, vydávání právních aktů v přenesené pravomoci a hodnocení směrnice, zejména s ohledem na technologický vývoj poloautonomních a autonomních vozidel, škodný průběh lehkých elektrických vozidel a postupy pojišťoven při využití systému bonus/malus, které má být provedeno do 5 let po přijetí novely motorové směrnice.

 

Závěrem nelze odhlédnout od rozsudku SDEU ve věci C‑80/17 Juliana ze 4. září 2018, z něhož plyne jednak to, že sjednání pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla je povinné, pokud je dotyčné vozidlo stále v členském státě zaregistrováno a je provozuschopné, i když ho vlastník nehodlá provozovat a umístí ho na soukromém pozemku, a také to, že směrnice nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že subjekt, který nahradil škodu, má právo domáhat se náhrady, mimo osoby nebo osob odpovědných za škodu, i po osobě, která byla povinna sjednat pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež způsobilo škodu, kterou tento subjekt nahradil, ale takové pojištění nesjednala, i když tato osoba není občanskoprávně odpovědná za vzniklou škodu. Bude zajímavé sledovat, zda tento rozsudek bude Evropskou komisí zohledněn.

 

V důsledku přijetí dané novely motorové směrnice dojde i ke změnám v našem právním řádu, zejména zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

I když v současné době nelze odhadnout, kdy bude návrh směrnice schválen, nepochybně dojde v souvislosti s její implementací k některým zásadním změnám především v rozsahu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, což může znamenat dopad do sazeb pojistného.

 

ZDROJ:
https://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+TA+P8-TA-2019-0110+0+DOC+PDF+V0//CS