Navrhovaná legislativa elektronického dokazování v trestních věcech

Elektronický důkaz lze definovat jako jakákoli data, která mohou sloužit jako důkaz, bez ohledu na to, zda jde o důkaz uložený nebo generovaný, zpracovávaný nebo přenášený elektronickým zařízením. Zahrnuje obsah dat, jako jsou e-maily, textové zprávy nebo fotografie, a také  „data bez obsahu“, například dopravní údaje (např. směrování nebo načasování zprávy). Taková data jsou uchovávána různými službami poskytovatelů, včetně poskytovatelů elektronických komunikací a internetových služeb. Zatímco zločinci mají tendenci stále více spoléhat na tuto formu důkazů, orgány činné v trestním řízení a soudní orgány se při přístupu k nim často potýkají s obtížemi. Nestálost elektronických dat je jednou z obtíží, protože je lze snadno mazat, měnit nebo přenášet. Princip minimalizace údajů vyžaduje, aby údaje byly přiměřené, relevantní a omezené na to, co je nezbytné pro  specifikovaný účel: měl by být uchován pouze po dobu nezbytnou k dosažení tohoto účelu. Poskytovatelé služeb mají tendenci co nejrychleji vymazat údaje, které mají k dispozici, na úkor veřejných orgánů shromažďujících důkazy v rámci trestního vyšetřování nebo řízení. Pokrok internetu, včetně vzniku cloud computingu, přinesl další soubor obtíží, který přidává vrstvu složitosti do trnité otázky jurisdikce interakce. Mnoho poskytovatelů služeb má svá firemní sídla nebo ukládá data mimo zemi vyšetřování (zejména ve Spojených státech a Irsku). V některých případech je to dokonce obtížné určit, kde se údaje nacházejí; na ostatní je lze rozdělit mezi země a zvýšit otázky týkající se použitelného vnitrostátního práva. Právní rámec týkající se přeshraničního přístupu k důkazům je charakterizován koexistencí více úrovní regulace, jako jsou mezinárodní úmluvy a dvoustranné dohody, právo EU týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, ale také ochrany údajů, a celé řady vnitrostátních zákonů. Zvláštní pozornost si zaslouží také právní předpisy a jurisprudence.

Materiál podrobně popisuje současný stav legislativy a příslušných dohod, „startovní pozici“ Evropského Parlamentu i Evropské Rady, stanoviska poradních výborů, Evropské Rady, národních parlamentů, občanské společnosti, akademické obce, odborné veřejnosti i předpokládaný průběh legislativního procesu v rámci Evropského Parlamentu.

 Připravované změny:

A: Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských normách Příkazy k výrobě a uchování elektronických důkazů v trestních věcech.

 B: Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro jmenování zákonných zástupců za účelem shromažďování důkazy v trestním řízení.

 Ve vztahu k připravovaným změnám:

Oba legislativní návrhy usilují o přizpůsobení mechanismů spolupráce do digitálního věku poskytnutím přiměřených nástrojů orgánům soudnictví a vymáhání práva. Navrhované nařízení o evropské produkci a konzervaci objednávek (EPO) má umožnit příslušným orgánům jednoho členského státu požádat – přímo od poskytovatele služeb usazeného nebo zastoupeného v jiném členském státě přístup  nebo uchovávání elektronických údajů potřebných k vyšetřování a stíhání trestných činů, na které se vztahuje nařízení.

Právní základ: Právní základ zvolený pro toto nařízení je čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví možnost přijímání opatření k usnadnění spolupráce mezi soudními nebo rovnocennými orgány členských států v souvislosti s řízením v trestních věcech a výkonem rozhodnutí. Podle Komise je tento právní základ použitelný na navrhované přímé mechanismy spolupráce mezi soudními orgány a poskytovateli služeb, jelikož „čl. 82 odst. 1 zajišťuje vzájemnou spolupráci při uznávání soudních rozhodnutí, kterými se soudní orgán ve vydávajícím státě obrací na právníka osoby v jiném členském státě a dokonce jí ukládá povinnosti bez předchozího zásahu soudního orgánu v tomto jiném členském státě “.

Cíl: Navrhované nařízení zavádí dvě nová vyšetřovací opatření: 1) evropská výrobní zakázka (EPOC) pro požadavek na produkci dat uložených poskytovatelem služeb, který se nachází v jiné jurisdikci do 10 dnů od přijetí objednávky (v naléhavých případech šest hodin); a 2) evropský příkaz k uchování (EPOC-PR) pro požadavek na uchování těchto údajů s účelem zabránit jejich odstranění, smazání nebo změně po dobu 60 dnů s ohledem na následnou žádost pro produkci těchto údajů prostřednictvím kanálů MLA (v případě třetích zemí), EIO (mezi zúčastněné členské státy) nebo EPOC.

Oblast působnosti: Oba EPO odkazují na konkrétní známé nebo neznámé pachatele trestného činu, který má již proběhly a umožňují pouze produkci nebo uchování dat, která již byla uložena v době přijetí objednávky. EPO by měly být nezbytné a přiměřené a lze je použít pouze v trestních věcech od počáteční vyšetřovací fáze v přípravném řízení až do ukončení řízení do rozsudku nebo jiného rozhodnutí. Návrh předpokládá určité rozlišení na základě typů dotčených údajů a úroveň jejich zásahu do základních práv.

Kategorie údajů: Navrhované nařízení rozděluje údaje do čtyř kategorií podle jejich úroveň „dusivosti“: údaje o předplatiteli, přístupová data, transakční data (tři uvedené kategorie společně jako „data bez obsahu“) a uložená data obsahu. Komise navrhuje v tomto směru vždy konkrétní definice.

Záruky a opravné prostředky: Kromě příslušných pravidel ochrany údajů a procesních trestních právních předpisů návrh stanoví záruky pro osoby, jejichž údaje jsou požadovány, např. jako možnost napadnout zákonnost, nezbytnost a přiměřenost objednávky. Jednotlivci mohou uplatnit své právo na účinnou právní ochranu pouze ve vydávajícím členském státě. Vydávající členský stát musí rovněž zohlednit veškeré imunity a výsady, které chrání údaje  členském státě poskytovatele služeb. Poskytovatelé služeb by byli schopni postavit se proti bdržené objednávce z definovaných důvodů, jako jsou technické problémy, de facto nemožnost nebo v případě příkazů, které jsou zjevně hrubé nebo v rozporu s Listinou EU.

Náklady a sankce: Poskytovatelé služeb mohou požadovat náhradu svých nákladů vydávajícím státem, pokud to vnitrostátní právní předpisy stanoví pro tuzemské objednávkyv obdobných situacích. Na druhou stranu, členské státy by měly stanovit účinné a přiměřené peněžité sankce vztahující se na porušení povinností poskytovatelů služeb týkajících se provádění EPO.

 Směrnice o jmenování právních zástupců.

Navrhovaná směrnice je založena výlučně na ustanoveních o vnitřním trhu: článek 53 SFEU (svoboda usazování samostatně výdělečně činných osob) a 62 SFEU (volný pohyb služeb). Směrnice by uložila evropským poskytovatelům služeb, působícím ve více než jednom členském státě a mimoevropským poskytovatelům služeb, nabízejících služby na trhu EU  povinnost jmenovat právního zástupce v (alespoň) jednom členském státě. Jmenovaný právní zástupce bude fungovat jako jednotné kontaktní místo pro příslušné vnitrostátní orgány. Poskytovatelé služeb by měli informovat jmenování do ústředního orgánu hostitelského členského státu, který bude odpovědný za zajištění dodržování budoucích objednávek adresovaných zákonnému zástupci druhým členem Orgány států. Sankce mají být rovněž zavedeny v případě jejich nedodržení.

ZDROJ:

https://www.europarl.europa.eu/thinktank/en/document.html?reference=EPRS_BRI(2021)690522